K bydlení si upravili přístavbu v centru Bratislavy. Byt má gymnastické kruhy i sklepní dílnu!

Domov manželů Simoníkových se nachází v historickém jádru Bratislavy a je tak trochu netradiční. Zčásti se totiž nachází úplně mimo budovu – samostatná jednotka má vlastní boční vchod, kdysi v ní totiž bydlelo služebnictvo. I když se v pozadí historického příběhu možná skrývá kdejaká romantická zápletka, cesta k jeho získání byla velmi prozaická. Byt Elena s Peterem našli na internetové stránce s nemovitostmi a následně koupili přes realitní kancelář. Už při koupi zjistili, že stavba pochází z roku 1894. Důležitým prvkem je tu vnitřní velkorysost historických stropů, v níž se prý manželé podvědomě cítí příjemněji než v moderních, dva a půl metru vysokých bytech. Krása ale není zadarmo a současnou podobu bydlení si museli pořádně vydřít. „Rekonstruovali jsme důsledně, bylo totiž potřeba se zbavit stoleté škváry a odhalit dlažbu až na stropní klenby sklepů pod námi. Repasovali jsme i historická okna a okenice. Na vaši otázku, jak se nám tu líbí, odpovím jednoduše. Neumím si představit, že bychom se nezamilovali do prostoru, kterému jsme tohle všechno věnovali,“ vysvětluje rozhodně Elena. 

Krásné bydlení s uměleckou duší a úžasným geniem loci má momentálně sedmdesát metrů obytné části. Součástí je i ateliér, který se nachází v bývalých sklepních prostorech a přidává k dispozici dalších třicet metrů ideálních na realizaci všech kreativních nápadů. Do bytu z něj vede žluté schodiště vyrobené z překližky, která dominuje celému interiéru. „Ta velká dřevěná kostka pod postelí je šatník, kde máme všechno, co by jinak patřilo do skříně. Je fajn, když do ní může člověk rovnou vlézt", říká Elena. Skutečné řešení malých bytů totiž podle manželů nespočívá v originálních úložných prostorech, ale zejména v tom, věci zbytečně nehromadit. V jednoduchosti si libují, proto nechali stěny v kuchyni, obýváku i místnosti s vestavěným patrem čistě bílé, a ty tak teď spolu s dřevěnou podlahou tvoří vhodný základ pro jakýkoli výraznější doplněk. „Na barevné vybláznění jsme použili obrazy od kamarádů a oblíbených umělců, různé skříňky a stolky. Nakonec, ty se na rozdíl třeba od takové výmalby dají měnit mnohem častěji a jednodušeji,“ uzavírá Elena.