Jak bydlí ilustrátorka Zuzana Osako? Trocha Anglie, trocha Moravy a hodně Tradice

Zuzana Osako se věnuje nejen komerční, módní, knižní a lidové ilustraci, ale také vytvořila vlastní značku Tradice s folklorní módou. Její dům působí za živým plotem poměrně nenápadně. Až když otevřete vstupní dveře a dostanete se do haly, rázem ztratíte mobilní signál, a to jako by předpovídalo, že se dostáváte do jiné doby i životního rytmu. Stavba, původně z osmnáctého století, sice prošla už dvěma rekonstrukcemi, stále si však zachovává mnoho zhistorické atmosféry připomínající staroanglický venkov. Za zpěvu ptáků a šumění větru by si tu, přímo na lavici v hale, člověk snadno dokázal představit několik líných odpolední strávených četbou sladkobolných románů, ponořen do rozjímání až do večerních hodin. Čas tu plyne pomalu a vládne klid. Naše hostitelka je tou dobou o patro výš, kde se nachází obývací pokoj s kuchyní a také pokojík nejstaršího syna Luigiho. Se svými třemi dětmi tu žije teprve dva roky a podle ní je tu stále co vylepšovat. Za zcela hotovou místnost považuje zatím kuchyň, kde se večer všichni rádi schází a vypráví si, co během dne prožili.

Z velkých oken sem proudí příjemné měkké světlo a dá se odsud vyjít na balkon s výhledem na zeleň a sousední domky. „Jakmile jsem tenhle dům objevila na internetu, hned jsem věděla, že je to on. Je takový přátelský, cítím tu přírodu, která je pro mě hrozně důležitá. Také měl přesně tolik místností, kolik jsem potřebovala. Jen obývák mi přišel velký, a tak se během dvou týdnů udělala blesková rekonstrukce. Z části obýváku se stal pokojíček navíc a nechala jsem tu udělat kuchyň. S dalšími úpravami a zařizováním jsem prozatím skončila, nevím, zda tu zůstaneme, až děti odjedou na studia. Táhne mě to na venkov, kde bych si splnila sen o jabloňovém sadu,“ vysvětluje. Zuzana své moravské kořeny nezapře – po příchodu jsme si pochutnávali na frgálech, servírovaných na tradičním malovaném nádobí od babičky. Odsud se nám nechtělo, tady si člověk od ruchu velkoměsta odvykne hned!

Foto Lina Neméth

Tento článek jste si mohli přečíst v Marianne Bydlení č. 7/2018