Neuvěřitelná poezie: takhle krásná umí být zahrada v zimě!

Pravá Anglie

Zahrada v Západním Sussexu získala své půvabné rysy už na konci 19. století díky zahradnímu architektovi Williamu Robinsovi, za dobu své existence si ale prošla i krušnými časy. Druhá světová válka jí moc nešetřila a nánosy plevelu odkryl až konec 50. let, kdy se z bývalé usedlosti stal hotel a péče se dostalo i jeho okolí. Dnes je to okouzlující park, který návštěvníkům nabízí poklidné procházky i strhující výhledy do krajiny. V blízkosti historické budovy je terén srovnaný a upravený do pravidelného půdorysu, který vyplňují trávníky, květinové záhony a romantická zákoutí s fontánkami a lavičkami. Za pískovcovou brankou na jižní straně však začíná úplně jiný svět – typická anglická krajina s rozptýlenými skupinkami stromů a pasoucími se ovcemi.

Zelená vystupuje z pozadí

Malebná scenérie, která v mrazivém světle ohromuje velkolepostí měřítka i tlumenou paletou zimních barev. V zimě je tato zahrada vůbec magickým místem – po květinách není ani stopy, podle jejich zmrzlých pozůstatků na záhonech můžeme jen odhadovat, jaké barvy a vůně zde oslňují návštěvníky v letní sezoně. Dominantními prvky se v tu dobu stávají tvar a struktura, hlavní roli přebírají stálezelené keře, které v létě plní funkci pozadí, na němž mohou vyniknout barvy květin. Teprve teď, kdy je zbytek zahrady pohroužen v hlubokém spánku, vyniká skutečná krása a hodnota stálezelených keřů, které tvoří kostru celé kompozice.