Čím topit v krbu i v kotli? Naučte se poznat kvalitní palivo

Vlhkost dřeva je zásadní

I když se může na první pohled zdát, že u dřeva není co zkazit, opak je pravdou. Ne se všemi druhy totiž bude vytápění stejné. Odborníci doporučují sáhnout vždy po tvrdých druzích dřeva, kam spadají především dub, buk a jasan. Kromě toho, že se lehce zapalují, zároveň také rychle vysychají. Právě vlhkost bývá přitom u dřeva klíčovým kritériem, které může snížit účinnost vytápění i u nejlepších dřevin. „Ideální vlhkost dřeva pro vytápění by měla být maximálně 20 %, čerstvé dřevo přitom mívá až padesátiprocentní vlhkost. Při spalování se tím významně snižuje výhřevnost paliva, neboť teplo je spotřebováváno především na odpaření vody. Projevuje se to také velkým množstvím dýmu a malým plamenem,“ radí Roman Švantner ze společnosti Enbra, která se zabývá prodejem, instalací a servisem otopné techniky. Navlhlé dřevo je proto nutné nechat přikryté nebo zastřešené schnout, ideálně dva roky. To, jestli už je vaše dřevo vhodné pro topení, vám ukáže digitální vlhkoměr s ocelovými hroty, které se zapichují do dřeva. Odborníci doporučují polínko rozpůlit a měřit vlhkost uprostřed. Hroty lze totiž zapíchnout jen dva milimetry hluboko, měření by tedy mohlo být zavádějící například kvůli už vyschlým okrajům polínka.

Kvalitní pelety s mezinárodním certifikátem

Ačkoliv hodně lidí má za to, že pelety by měly být světlé, barva nemusí mít na jejich kvalitu vliv. Jinými slovy, kvalitní mohou být i tmavé pelety, k jejich tmavnutí totiž dochází ve výrobě při procesu lisování díky vysokému tlaku a teplotě. Vliv na změnu barvy pak má i nedostatečné odkouření zdroje tepla, neznamená to ale, že by tím trpěla výsledná kvalita pelet. Vyloženě nekvalitní pelety ale můžete poznat jinak: jedním z hlavních kritérií je mechanická odolnost. „Po zatřepání se zabalenými peletami by z nich mělo odpadávat jen minimum pilin, to stejné pak platí i při manipulaci s peletou mezi prsty. Pokud se snadno rozpadá, může to v budoucnu ohrozit i správné fungování kotle,“ radí Roman Švantner.

Co může být naopak dobrým vodítkem k poznání kvalitních pelet je mezinárodní certifikace ENplus, která je platná ve více než čtyřiceti zemích světa. V Česku se tímto certifikátem může pochlubit celkem devět výrobců. Toto číslo se na první pohled nemusí zdát jako vysoké, ale podle dat Klastru Česká peleta, který v tuzemsku certifikaci udílí, mělo v loňském roce razítko dosvědčující vysokou kvalitu 96 procent českých dřevních pelet. Ve srovnání se zbytkem světa se jedná o výrazný nadprůměr, neboť celosvětově dosáhly na certifikaci ENplus pouhé dvě třetiny všech vyrobených pelet.

Pozor na příměsi v uhlí

A dostáváme se k dalšímu, ne už tak populárnímu, ale pořád ještě dost rozšířenému typu paliva: Uhlí. Když už kotel na uhlí máte, používejte do něj alespoň kvalitní produkt! Jedním z klíčových atributů, na který je dobré se zaměřit při výběru uhlí pro kotel v domácnosti, je takzvaná zrnitost. Udává se v milimetrech a značí velikost jednotlivých kusů uhlí. Pro automatické kotle je přitom vhodné uhlí se zrnitostí nižší než 25 milimetrů. V souvislosti se zrnitostí se lze setkat také s pojmy nadsítnost a podsítnost, které se vztahují k zrnům, jež mají větší, respektive menší průměr, než je udávaná zrnitost. Pokud tedy distributor uvádí u těchto atributů hodnotu 20 procent, znamená to, že se od stanovené velikosti bude lišit zhruba pětina všech zrn. Kromě velikosti uhlí je dobré při výběru sledovat i jeho složení, dbát je potřeba především na podíl síry, popela a vody. „Kvalitní uhlí by těchto složek mělo obsahovat co nejméně. Například síra může způsobit pozdější korozi kotle, popel a voda pak mají vliv na účinnost spalování a tím i životnost kotle. Na druhou stranu určité procento vody v uhlí je pro správné hoření zásadní,“ uzavírá Švantner.