Vlněné deky Kateřiny Soukupové ji proslavily až v Hollywoodu

Jak jste se vlastně k práci s textilem dostala?

Už jako dítě jsem pořád něco vyráběla - pletla, háčkovala, vyšívala. Vždycky mě bavilo dělat užité věci, a proto jsem šla na Střední umělecko průmyslovou školu v Praze, kde jsem vystudovala obor Tvorba hraček a dekorativních předmětů. Pak jsem navázala studiem na UMPRUM v Ateliéru textilní tvorby.

Vzpomenete si na váš první výrobek?

Určitě to byla nějaká ruční práce - drhaný pásek pro mamku k narozeninám, který má doteď ve skříni, nebo vyšívané prostírání pod stromeček. To mi mohlo být tak deset let.

Už na škole jste si koupila gobelínový stav, jak vás to napadlo? kolik vůbec takový stav zabere místa?

V prvním ročníku na UMPRUM jsme byli na praxi v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí, kde jsme tkali koberce. Hodně mě to nadchlo - spolužáci během té doby udělali jeden, já zvládla dva koberce a chtěla jsem se tomu věnovat dál. Byl tam pan dílenský, který měl doma velký gobelínový stav a chtěl ho prodat - tak jsem si pro něj za měsíc jela. Gobelínový stav kupodivu moc prostoru nepotřebuje, tenhle je široký asi 3,5 metru, vysoký 2 metry a hluboký metr. Od té doby mi do sbírky přibyly i další, celkem mám čtyři stavy.

Byly začátky náročné? 

Po skončení školy jsem si musela najít svoji vlastní cestu, což nebylo úplně jednoduché. Ujasnit si, co a jakým způsobem chci dělat, mi chvíli trvalo. Od začátku jsem ale jistě věděla jednu věc - že nechci být zaměstnaná, ale chci pracovat sama na sebe, to byl můj hlavní cíl. A tak jsem si otevřela první obchod na Vyšehradě, kde jsem prodávala gobelíny a měla jsem tam i ateliér.

Jak vznikla spolupráce s Uměleckou tkalcovnu ve Strmilově?

Vlastně jsem na ně narazila úplnou náhodou. Tkalcovna vyráběla třeba užité textílie pro Ústředí lidové a umělecké výroby, které jsem znala z dětství. To mi přišlo skvělé, protože užitému umění jsem se vždycky chtěla věnovat. Na celé tvorbě mě vlastně nejvíc těší to, že každý může mít mé výrobky doma a reálně je používat. A tak jsem s Tkalcovnou Strmilov začala spolupracovat na sérii autorských vlněných dek a piknikovek. Takhle vlastně řemeslo v minulosti fungovalo - umělec udělal výtvarný návrh, a tkalcovna to podle něj v malých sériích utkala. Na tuhle myšlenku jsme navázali - já jsem se seznámila s technologií výroby vlněných dek a začala navrhovat vlastní, které mi teď tkalcovna vyrábí. K sortimentu vlněných dek a piknikovek jsem pak postupně přidala i bavlněné ubrusy, prostírání a metráž ve spolupráci s tkalcovnou v Postřekově.

Celý proces výroby deky trvá zhruba 6 až 8 týdnů: od návrhu až po vybalení deky v obchodě.

Jak probíhá výroba takové jedné deky?

Nejdřív vymyslím, jak by měla deka vypadat. V tkalcovně podle mého zadání připraví osnovu a já mezitím udělám technický nákres pro tkadlenu s parametry tkaní (barva, šířka, vzor). Pokud je to první tkaní nového vzoru, jsem u toho i osobně a společně s tkadlenou tzv. vzorujeme. Jakmile je kus hotový, sundá se ze stavu, opraví se chyby (vytažené nitky, uzlíky a podobně) a ručně se stáčejí třásně. Nakonec jdou deky do úpravny, kde se vyperou a počešou - tím vznikne jejich huňatost. Celý tenhle proces trvá zhruba 6 až 8 týdnů: od návrhu až po vybalení deky v obchodě.

Je tato práce i fyzicky náročná?

Tkaní na stavu je fyzicky hodně náročné, v minulosti kvůli tomu tkali většinou hlavně muži. U tkalcovských stavů, které mám, se stojí, takže je člověk celý den na nohou. Jednou nohou se šlape, čímž se zvedají listy u stavu a na látce se tak tvoří vzor. Pohyby rukama jsou taky hodně atypické - jednou rukou odtahujete tzv. brdo, které váží přibližně pět kilo, druhou prohazujete člunek skrz osnovu. Tuhle trojici pohybů musíte zopakovat cca 1650krát, pokud chcete utkat jednu standardní deku.

Kolik zaměstnanců má nyní vaše dílna?

V tuhle chvíli spolupracuji se třemi šikovnými slečnami, které mi pomáhají s tvorbou pro film. Autorskou tvorbu jako jsou deky, povlečení a textil dělám sama.  

Kateřina při své autorské tvorbě používá ty nejkvalitnější přírodní materiály českého původu - bavlnu, len a vlnu. 

Jaké používáte na výrobu materiály, podle čeho je vybíráte?

V autorské tvorbě používám ty nejkvalitnější přírodní materiály českého původu - bavlnu, len a vlnu. Jsou příjemné na dotek, krásně se s nimi pracuje a mají spoustu skvělých vlastností: takový len v létě chladí a v zimě zahřeje, s používáním měkne a získává na kvalitě, vlna voní po přírodě a ovcích, má termoregulační schopnosti a je samočisticí.

Kde berete inspiraci pro svou práci?

Ráda se třeba jen tak projíždím po krajině a kochám se výhledem, chodím na výstavy a poslouchám hudbu. A hlavně mám pořád oči otevřené - i ten nejmenší, na první pohled obyčejný zážitek může být velkou inspirací. 

V čem je podle vás výhoda nakupovat věci od malých místních prodejců?

Obrovskou výhodou je, že víte, kdo, z čeho a jak danou věc vyrobil a jaký má příběh. Často se v obchodě setkáte s jejím autorem, takže pokud máte nějakou konkrétní představu, můžete ji s ním probrat a nechat si navrhnout kousek přímo pro vás - to nabízím i svým zákazníkům. Nebo za nimi přijdu domů a společně vymyslíme, co by jejich interiéru nejvíce slušelo. 

Vaše výrobky najdeme v nejednom filmu, nebo seriálu, jak dlouho už s filmaři spolupracujete?

Začalo to asi před osmnácti lety. Kamarádka, která pracovala na jednom zahraničním filmu, do něj potřebovala vytvořit nějaké textilie, utkat, natisknout a dobarvit. Věděla, že se něčemu podobnému věnuji, a tak mě oslovila. A od té doby dělám s nejrůznějšími tuzemskými i světovými filmovými architekty, rekvizitáři nebo modeláři. Moje práce se tak objevila třeba ve filmech Mission Impossible, Terapie, Vyprávěj, Dvanáct opic, Ophelia, Hodinářův učeň, Čertí brko, Carnival Row, Jojo Rabbit nebo ve spotech pro firmy Škoda, IBM, Kofola a IKEA. A provozuji také půjčovnu textilií a doplňků pro styling, focení a natáčení.

KS Textile Art najdeme v pražských Nuslích v Táborské ulici, kde je obchod i ateliér. 

Vaše nabídka sortimentu se stále rozšiřuje, na co se od vás ještě můžeme těšit, co byste ráda?

Nově všechny vlněné deky na přání doplním textilním štítkem s vyšitým nápisem nebo datem. Je to originální dárek třeba k narozeninám, svatbám nebo narození miminka. Chystám i nové polštáře a příjemné lněné povlečení. A chtěla bych taky oživit nový obchod a ateliér v pražských Nuslích, kam jsme se v minulém roce přestěhovali, a rozvíjet sousedské vztahy v okolí. Plánujeme spoustu zajímavých přednášek, workshopů i jiných komunitních akcí. A zastavit se k nám můžete i na dobrou kávu z lokálních pražíren - prostor sdílíme s kavárnou Zašívárna, kterou provozuje spolumajitel oblíbené vyšehradské kavárny Čekárna.

O Kateřině Soukupové

Kateřina Soukupová je vášnivá motorkářka, vyznavačka dlouhého spánku, amatérská baristka a profesionální textilní výtvarnice. Vystudovala obor Tvorba hraček a dekorativních předmětů na pražské SUPŠ a v roce 2000 diplomovala v ateliéru Textilní tvorby na VŠUP v Praze. Kateřina tká deky, které zahřejí při domácím lenošení, piknikovky pro gurmánské hody v trávě, stylové koberce nebo textilie nejrůznějších druhů i využití. Vyrábí také dekorace pro film a reklamu českých i zahraničních produkcí.